Míchání olejových barev: paleta, světelnost a čisté směsi
Při míchání olejových barev je užitečné oddělit tři otázky: jaký odstín hledáte, jak světlý má být a jak sytě má působit. Když je řešíte postupně, směsi se lépe kontrolují a snáze se opakují. Výsledek se ale vždy odvíjí od konkrétních barev: stejný název odstínu nemusí u různých řad znamenat stejné pigmenty, podtón, kryvost ani sílu při míchání.
Jak sestavit omezenou paletu
Omezená paleta není pevný seznam povinných barev. Je to způsob, jak se naučit vztahy mezi několika odstíny, porozumět jejich směsím a omezit zbytky. Pro základní cvičení zvolte žlutou, červenou a modrou a doplňte je bílou. Berte je jako výchozí směry k porovnání, nikoli jako záruku, že z nich namícháte každý odstín.
Pokud vám některé směsi vycházejí příliš tlumené nebo se nedaří získat požadovaný barevný směr, vyzkoušejte jinou variantu jedné barvy s odlišným teplým či chladným podtónem. Rozhodujte podle vzorku a údajů výrobce, ne pouze podle názvu na tubě. Sortiment olejových barev můžete porovnat v sadách olejových barev i mezi jednotlivými olejovými barvami. Nejde o doporučení konkrétní sestavy; nabídka i vlastnosti se liší podle jednotlivých výrobků.
Začátečník může začít také monochromaticky: jednou barvou a bílou vytvoří řadu světlejších tónů a soustředí se na hodnoty bez současného řešení mnoha pigmentů. Kdo už zvládá základní škálu, může přidat druhou barvu a porovnávat, jak se mění odstín i sytost.
Odstín, světlost a sytost
- Odstín označuje barevný směr, například žlutý, červený, zelený nebo modrofialový.
- Světlost popisuje, jak světlá či tmavá barva působí. V některých barevných systémech se jí říká také hodnota nebo tónová hodnota.
- Sytost vyjadřuje, jak intenzivně či tlumeně barva působí. Přidáním jiné barvy může směs směřovat k neutrálnějšímu odstínu; konkrétní změna závisí na pigmentech a jejich poměru.
Gamblin používá ve svém přehledu barev pojmy hue, value a chroma a upozorňuje, že teplotní zařazení odstínu je relativní. Jde o užitečný slovník pro pozorování, nikoli o univerzální návod na konkrétní směsi. Nejprve si určete, která vlastnost se od cíle liší. Pokud je směs příliš tmavá, ale barevný směr je správný, neupravujte ji naslepo další sytou barvou. Když je zase odstín správný, ale působí příliš jasně, změňte sytost jen malým množstvím jiné barvy.
Postup míchání bez zbytečného „zablácení“
- Vytvořte čistou pracovní plochu. Oddělte barvy od směsí a otírejte špachtli mezi jednotlivými kombinacemi. Do směsi se jinak dostanou zbytky dalších pigmentů.
- Začněte dvěma barvami. Naberte malé množství a druhou barvu přidávejte po částech. U různě hustých barev není stejná kapka ani tah automaticky stejnou měrnou jednotkou.
- Udělejte nejprve odstínovou řadu. Od jedné výchozí barvy přecházejte postupně k druhé. Zastavte se, když se směs blíží cíli; nepokračujte automaticky do všech možných kombinací.
- Teprve potom upravujte světlost nebo sytost. Změnu testujte vedle původní směsi, ne pouze v jedné hromádce barvy.
- Vyzkoušejte směs na připraveném podkladu. Olejomalba se může lišit podle barvy, vrstvy, podkladu i přidaného média. Vzorek na paletě nemusí působit stejně jako tenká stopa nebo hutnější nános.
Olejová barva zůstává podle složení a podmínek zpracovatelná déle než některé vodou ředitelné techniky, ale pracovní doba není stejná u všech pigmentů a výrobků. Pokud chcete pracovat se stejným odstínem déle, připravte ho v menší, opakovatelné dávce a zakryjte či uložte podle pokynů výrobce barvy. Přísada není podmínkou míchání. Pokud médium přidáváte, počítejte s tím, že může změnit konzistenci, vzhled i chování směsi; seznamte se také s článkem Jak vybrat médium pro olejomalbu.
Tónová škála: cvičení s bílou
Na papír nebo podklad vhodný pro olejomalbu si připravte pět až sedm políček. Do prvního naneste výchozí barvu, do posledního její světlejší směs s bílou. Mezi nimi vytvořte mezikroky. Přesné poměry si zvolte pro svou konkrétní barvu: různé bílé mohou mít odlišnou kryvost, konzistenci a sílu při zesvětlování.
Bílou přidávejte postupně do oddělené malé dávky, ne do celé zásoby barvy. Gamblin výslovně uvádí, že kryvost bílé souvisí s její tintovací silou: některé bílé výrazněji zesvětlují a mění původní směs. To je vlastnost popsaná výrobcem pro jeho výrobky, nikoli automatické pořadí všech bílých napříč značkami. Při výběru konkrétní tuby proto sledujte údaje výrobce a zkušební nátěr.
Nezapomeňte, že bílá může vedle světlosti změnit i sytost a optický charakter barvy. Není nutné ji používat na každou světlou plochu. U některých motivů lze světlo ponechat v barvě podkladu nebo ho vystavět sousedními odstíny.
Jak zaznamenávat směsi a pigmenty
Chcete-li směs zopakovat v další části obrazu nebo po delší době, zapište si více než jen obecný název. Do pracovního deníku nebo na okraj vzorníku uveďte:
- značku a přesný název každé použité barvy;
- pigmentové označení, pokud jej výrobce na tubě či v dokumentaci uvádí;
- pořadí přidávání a přibližné množství;
- zda jste přidali bílou nebo médium;
- podklad a zda byla zkušební stopa tenká, nebo hutná;
- výsledný odstín a poznámku, zda po nanesení odpovídal vašemu cíli.
Proporce nabírané špachtlí či štětcem berte jako vlastní pracovní záznam, ne jako univerzální recept. Má-li být záznam přesnější, použijte stále stejnou pomůcku a postup. I pak se může výsledek lišit, pokud změníte výrobek nebo jeho konzistenci.
| Co chcete zjistit | Jednoduchá zkouška | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| Posun odstínu | Smíchejte dvě barvy v několika malých krocích. | Název odstínu neříká přesné složení; zaznamenejte konkrétní tuby. |
| Změna světlosti | Do oddělené dávky přidávejte malé množství bílé. | Bílá mění kromě světlosti také krycí a barevný dojem. |
| Změna sytosti | Porovnejte původní směs s malým přídavkem další barvy. | Neutrálnější výsledek závisí na konkrétních pigmentech a poměru. |
| Opakovatelnost | Zapište barvy, pořadí a přibližné díly. | Vlastní záznam platí pro dané výrobky a postup, ne pro všechny řady. |
Časté chyby a řešení
- Přidáváte několik barev současně. Pak nepoznáte, která změna vedla k výsledku. Vraťte se ke dvěma odstínům a přidávejte po malých dávkách.
- Směs hodnotíte pouze na paletě. Udělejte zkušební tah na stejném podkladu a v podobné tloušťce jako v obraze.
- Příliš brzy přidáte bílou. Nejprve dolaďte barevný směr, pak si odložte malou část a zesvětlujte ji odděleně.
- Opakujete recept z jiné značky. I podobně pojmenované barvy mohou mít jiné pigmenty nebo sílu. Znovu proveďte vzorek a ověřte údaje výrobce.
- Barvy mícháte zbytky na špinavé paletě. Oddělujte čisté tubové odstíny od směsí a pravidelně čistěte pracovní plochu. K výběru pomůcky slouží kategorie malířských palet.
Krátké cvičení pro začátečníka
Vyberte tři barvy, které se liší barevným směrem, a jednu bílou. Nejprve udělejte tři samostatné vzorky a napište jejich názvy. Potom smíchejte vždy jen dvojici a vytvořte malou přechodovou řadu. Nakonec z jedné směsi připravte několik světlejších tónů s bílou. Zaznamenejte pigmentová označení, pokud jsou dostupná, a zhodnoťte výsledek až po nanesení na podklad. Cílem není namíchat všechny možné barvy, ale pochopit, jak se vaše konkrétní olejové barvy chovají.
Pro další kroky pokračujte v přehledu olejové malby. Začátečníkům pomůže také úvod do olejomalby a návod na vrstvení olejových barev. Míchání směsí je samostatná dovednost; pravidla stavby vrstev a výběru médií řeší související návody.
